Hudba, data, text: Hip Hop

2019

Andrea Hubertová, Aneta Martínková, Jakub Jetmar, Julie Klimentová, Mikuláš Holý

Děkujeme za spolupráci Mary C a Martinu Tvrdému za ZVUK Praha, dr. Stefanu Segimu za Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. a Tomáši Reindlovi za OMNION!

Studentka alkoholička (Andrea Hubertová aka DJ AJA)
Zkouškové (Mikuláš Holý)
Totálně plný zuby (Aneta Martínková, Jakub Jetmar, Julie Klimentová)

Studentka alkoholička

DJ AJA (Andrea Hubertová)

Studentka alkoholička měla být původně hlavně o stylu studentského života, na který se mnoho lidí dívá buď s despektem, nebo s nostalgií. Chtěla jsem skrz ní promluvit o té horší stránce života náplavového studenta a trochu se taky vysmát jeho stereotypnímu chápání. Klasiku typu nedostatek peněz na normální život a normální výživnou stravu totiž často doplňují takové tabu věci jako je samota ve velkém městě, stesk po tom rodném, stres z absurdních nároků vejšky a dospělého života a dvacítkové životní krize typu „co mám se sebou dělat“… Všechny tyhle věci je běžně „trapné“ přiznat, ale myslím, že by mělo být „okej“ se o nich bavit.

Studentku alkoholičku jsem ale nakonec pod vlivem temného beatu postavila tak, aby byla extrémně zakomplexovaná i na jiných místech. Aby nebyla definovaná jen tím, že je studentka, ale aby měla svůj vlastní příběh a byla svůj vlastní traumatizovaný člověk, který například využívá toho, že v naší společnosti je docela přijatelné řešit svoje problémy alkoholem a tvářit se přitom tvrďácky.

Bylo pro mě dost těžké vybrat nějaký set nástrojů a začít z něj tvořit, daleko zábavnější mi přijde využívat zvuk z okolí, proto je většina tracku tvořená samply z mého bytu – např. beat jsou záchodová prkýnka a cinkání „lahváčů“ trochu podvodně prázdné půllitry. Původně míněná recese v podobě „záchodového rapu“ nakonec zní docela tvrďácky a hodně temně – což pravděpodobně dost ovlivnilo finální podobu textu.

Největší problém byl jednoznačně samotný rap, nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, jaké to je vlastně umění pouštět slova z pusy tak, aby to tzv. „šlapalo“. Nicméně mě to náramně bavilo a objevila jsem novou dimenzi hraní si s textem a rytmem, na kterou bych asi bez téhle zkušenosti nenarazila.

 

Zkouškové

Mikuláš Holý

Vytvoření skladby jsem pojal jako vytvoření beatu, což jsem bral jako jednodušší část, a pak teprve následné sepsání textu. Věděl jsem, že nebudu chtít dělat klasický oldschool rap ve stylu boombapu. Rozhodoval jsem se tedy mezi experimentálními žánry, populárním žánrem trap music a kombinací obou možností.

Největší inspirací byl pro mě po hudební stránce floridský rapper Ghostemane, který spojuje ve svých skladbách prvky trapu, black metalu a noise. Chtěl jsem dojít ke kompromisu mezi chytlavými 808 beaty a syrovým hlukem noise. Při skládání jsem se ale rozhodl, že čistě emocionální výkřiky a časté střídání tempa by bylo pro první skladbu příliš. Hudba se tedy více podobá hiphopovému duu $uicideboy$ z New Orleans.

Nejprve jsem dal dohromady hlavní motiv skladby v FL Studiu z mnoha samplů, které producenti volně šířili na internetu a pohrál si s efekty a mixem. Pro část „sloky“ jsem pak nahrál riff elektrické kytary. Nakonec jsem přidal jednoduché outro a intro se samplem, který jsem vystřihl z japonského psychologického thrilleru Perfect Blue (1998), který pojednává o interakcích posedlých fanoušků s umělcem a ty ho následně přivádí k šílenství.

Při vytváření textu jsem měl problém s pojetím „cool vs. real“, kdy forma skladby sváděla ke „cool“ textům, které bývají plné drog, násilí a častokrát i vražd. Takové téma jsem ale nedokázal odprezentovat s vážnou tváří, protože mi výsledek vždycky připadal hloupý. U autentického „real“ pojetí jsem měl zase problém najít vhodné téma. Nesoužil mě drsný život na ulici a nechtěl jsem ani sklouznout k úplné parodii, kdy ústřední problém skladby je, co si dát ten den k obědu.

Tady se mou hlavní inspirací stal Opak Dissu, kteří prezentují své texty v přehnaných „vidláckých“ personách. Jejich texty totiž mohou působit úsměvně, ale vychází z reálných problémů jejich života. Z posledních alb je navíc znát, že nechtějí zůstat jen vtipem, který by se brzy okoukal.

Zvolil jsem proto téma, které splňuje motiv vypořádávání se s problémy, co člověka opravdu ničí, ale dosadil jsem takový problém, který se mě osobně týká – Zkouškové období. Pak už jsem jen psal, jak jsem se v nejhorších momentech cítil. Snažil jsem se využít „punchlines“ jako velmi často používá MF DOOM – např.
…vystřízlivíš a jdeš si dát shot
Espressa navíc…

Zakomponoval jsem i komiksy, které jsou mým koníčkem – odkaz na postavu Thanose, který doslova vymazal polovinu vesmíru lusknutím prstu.

Největším problémem se stala flow, se kterou doteď nejsem úplně spokojený. Text jsem raději nechal s jednoduchou formou AABB a výjimečným AAABBB. Nikdy jsem zatím tolik nepotřeboval pracovat se svým hlasem a na jeho barvu jsem si nemohl zvyknout, což mi ztížilo i vymýšlení vhodné flow. Nakonec jsem použil nejvíce snesitelné nahrávky, upravil je v ekvalizéru + kompresoru a použil efekty reverb, delay a distortion. Na poslední část ve sloce jsem navíc použil pěveckou techniku „growl“.

Těmito kroky jsem skladbu dokončil. Chtěl bych poděkovat za skvělý předmět, na jehož přednášky jsem se celý semestr těšil. Užil jsem si i experimentování ve studiu a při vymýšlení textů. Budu rád, jestli se náhodou objeví příští rok další Hudba, data, text – tentokrát třeba s jiným žánrem.

 

Totálně plný zuby

Aneta Martínková, Jakub Jetmar, Julie Klimentová

Tato píseň vznikla v podstatě z frustrace každodenního života, ale s cílem zachovat si nadhled a špetku (černého) humoru. Vzhledem k určitému vlivu francouzského rapu jako jeden ze zdrojů inspirace lze označit rapera Orelsan, konkrétně dvě písně: Suicide Social a La terre est ronde, dále rapeři jako Keny Arkana, nebo Lino.

Vzhledem k tomu, že nikdo z nás není členem žádné minority, jediné, o čem můžeme autenticky vypovídat, je utrpení mladého bílé/ho Evropanky/Evropana. Proto se text snaží reflektovat (nikoliv odsuzovat) konzumní kulturu a nekonečný koloběh moderního života spojeného s technologiemi, korporátním světem a tvůrčí snahou uchopit svou identitu. 

Hlavním problémem, se kterým jsme se potýkali a který koreluje se samotným textem, je celkový nedostatek času na realizaci mezi ostatními povinnostmi a osobním životem. Dalším faktorem je samozřejmě to, že to je první hiphopová píseň, kterou jsme kdy složili. Celkově jsme ale s výsledkem docela spokojeni a těšíme se na další hiphopové experimenty.